Podzimní prázdniny se sněhem.
Pomalu se připravujem na zombie apokalypsu. (ale chci, abych byla pořád stejně bledá)
Kolena mi hrajou všema barvama.
Oldschool party & divoký kotě.
Mlíko jedu pořád. Kokainová vlhká tulivá kočička mezi mýma nohama.
Mlha je všude. Za oknem, za postelí, prostě všude. Ráno budou moje plíce plný mlhy, až poběžim do školy. Našla jsem svoje běhací období. Nutkání se rozeběhnout. Pak jenom běžim podzimníma ulicema a lidi na mě civí a přemítaj o tom, proč asi běžim. Ne každá Lola běží o život. Nakupuju levný blbosti, dělaj mi "radost".
V posledních několika měsících hodně přemejšlim o mlíku. I ta mlha vypadá mléčně.
Starej klášter je ještě děsivější než dřív, ale pořád krásnej. Děsivě krásnej.
Plnim si sny. Plň mi sny.
Jedu busem domů. Je plnej lidí, co mě nezajímaj a já je taky ne. Cesta neni moc dlouhá, ale pořád mam dost času na přemýšlení. Nevim jestli je to dobře nebo špatně. První zastávka. Moje myšlenky si vyhlásily válku. Netušim, co s tim. Tak je všechny nechávam pomalu umírat. Zdá se to být nekonečný. Měsíc vyšel, jen nebe je pořád pastelový. Tohle skončí za pár okamžiků, jako všechno hezký v mym malichernym životě. Akorát se to snad bude zase opakovat. Teda aspoň v to doufam, abych se zase měla důvod ráno vstát a těšit se na něco. Druhá zastávka. Kdyby všechny tyhle věci byly nekonečný, omrzely by mě. Ale aspoň chvilku by to bylo fakt nádherný. Stálo by to za to? Potřebuju mluvit, Jenže pootevřený rty a rybí výraz říkají všechno.
Taková teď jsem, sedící na osmym sedadle vpravo u okna. Moje zastávka.