pondělí 29. října 2012

letem světem

Podzimní prázdniny se sněhem.
Pomalu se připravujem na zombie apokalypsu. (ale chci, abych byla pořád stejně bledá)
Kolena mi hrajou všema barvama.
Oldschool party & divoký kotě.
Mlíko jedu pořád.
Kokainová vlhká tulivá kočička mezi mýma nohama.

vracim se a ještě ze mě jde cejtit všechen kouř

gut.


neděle 28. října 2012

Nedělní nákup

Fotky stojí za nic, jen pro představu. A všechno neni z dneška. Věci potřebné na maturáky atd.


boty/CCC

pondělí 22. října 2012

ukaž mi žíly



Mlha je všude. Za oknem, za postelí, prostě všude. Ráno budou moje plíce plný mlhy, až poběžim do školy. Našla jsem svoje běhací období. Nutkání se rozeběhnout. Pak jenom běžim podzimníma ulicema a lidi na mě civí a přemítaj o tom, proč asi běžim. Ne každá Lola běží o život. Nakupuju levný blbosti, dělaj mi "radost".
V posledních několika měsících hodně přemejšlim o mlíku. I ta mlha vypadá mléčně.
Starej klášter je ještě děsivější než dřív, ale pořád krásnej. Děsivě krásnej.
Plnim si sny. Plň mi sny.


moje oblíbená sklenice

ahoj, váš zasranej ufon L.




pondělí 15. října 2012

ulicema



Mam vlastně docela barevný tělo. Místama.
Místa vypálený do černa, přesně tam kde ses nedotkl.
Ještě jsem nezhasla.
Projdu několik ulic, zase tě nepotkam.
Zahřeju se.
Je nám to souzený.
Bloudit.


nechutný ráno


Čmářu na obálky, protože tu neprodávaj pěkný pohledy.
Znovu jsem propadla šílené Alence. Jsem z toho celá (příjemně) poblouzněná.
Chce to hodně punčoch a čaje, hlavně ty punčochy!
Kocouři na pomazlení. Všichni se nešklebí.
Zdálo se mi o španělský pláži, na který bylo v písku plno prstýnků. Ale jenom v noci.
Už teď se mi nechce vylézt z pokoje. 
Alespoň jsem flexibilní.



úterý 9. října 2012

hrozně



Jedna divoká noc s amstrem.
Řikaj nám zrzky.
Hrozně se smějem.

Druhá klidná noc s moštem a maryjane.
Starý nový časy aneb chata style.
Nijak nám neřikaj.
Zase se hrozně smějem.

Jsem vyléčená, smějte se taky..

pondělí 1. října 2012

na kolech

Včera.




Jedu busem domů. Je plnej lidí, co mě nezajímaj a já je taky ne. Cesta neni moc dlouhá, ale pořád mam dost času na přemýšlení. Nevim jestli je to dobře nebo špatně. První zastávka. Moje myšlenky si vyhlásily válku. Netušim, co s tim. Tak je všechny nechávam pomalu umírat. Zdá se to být nekonečný. Měsíc vyšel, jen nebe je pořád pastelový. Tohle skončí za pár okamžiků, jako všechno hezký v mym malichernym životě. Akorát se to snad bude zase opakovat. Teda aspoň v to doufam, abych se zase měla důvod ráno vstát a těšit se na něco. Druhá zastávka. Kdyby všechny tyhle věci byly nekonečný, omrzely by mě. Ale aspoň chvilku by to bylo fakt nádherný. Stálo by to za to? Potřebuju mluvit, Jenže pootevřený rty a rybí výraz říkají všechno.
Taková teď jsem, sedící na osmym sedadle vpravo u okna.
Moje zastávka.