pondělí 26. září 2016

26.9. 2016

Občas sem píšu, ale jenom v hlavě. Občas přemýšlim, že zase začnu psát i normálně, protože to potřebuju. Nevim, jestli teda zrovna sem, nebo někam jinam. Vždyť nejsem schopná ani odepsat na dopis, natož zase psát nějakej blog.

Všechno je jinak, já jsem jinak. Interpol mě rozbrečí, hudba zní jinak, vzpomínky mě bolí. A nemůže za to nikdo jinej, než já sama. Nemůžu nikomu nic vyčítat, ani nechci. Chtěla bych se milionkrát omluvit, a to je stejně málo. Chybí mi Praha. Chybí mi taky spousta lidí. Je mi prostě smutno.

Je mi smutno pro tebe, protože si zasloužíš moje smutno.


1 komentář:

  1. Zdravím neznámá, sympatická duše...
    Netuším, jestli se ještě chodíš alespoň ve spěchu mrknout na tenhle blog, ale jen bych ti ráda řekla...vlastně jsem ti to chtěla napsat už dávno..
    Co začala existovat "Lola" a její dechberoucí výplody, byla jsem tu denně a často i několikrát četla tvý virtuální myšlenky, který po přečtení mou myslí, jako by se zhmotňovaly...jako bys vyplivla svůj mozek na podnos, je to pastva pro oči, fakt.

    Je obrovská škoda, že už sem nepřispíváš, ale to je samozřejmě tvá volba...i tenhle článek z minulýho září mi svým způsobem potěšil, že jsi tu o sobě dala ještě vědět. :)

    Pokud můj komentář ještě uvidíš, dovolila bych si tě pozvat na mý stránky: www.humanlizards.blog.cz
    Třeba se v něčem z toho najdeš...

    LERI ❤

    OdpovědětVymazat